V minulém díle jsme upekli piškot bez lepku, cukru a mléka, který chutnal celkem přijatelně. Nerozpadával se na talíři, chutnal jemně a vyváženě (i když chuťovým buňkám zdegenerovaným každodenní konzumací rafinovaného cukru v tisícerých podobách nějakou dobu trvá, než si v přirozené sladkosti rýžové mouky a ostatních ingrediencí najdou opravdové uspokojení. Avšak nezoufejte – chce to čas, ale jde to).
Dnes se podíváme na některá vylepšení, kterými z původního receptu vykouzlíme něco jako zdravý narozeninový dort, kterým potěšíme děti i mlsné dospělé. Radovat se budou hlavně děti, které nízkoalergenní dieta založená na eliminaci tří hlavních nezdravých potravin – pšenice, cukru a mléka – zpočátku pěkně leze krkem.
Nejprve několik vylepšení původního receptu:
- místo rýžové krupice nebo kukuřičné mouky, které jsou běžně k dostání v supermarketech, jsme si vyrobili mouku doma sami. Koupili jsme sladkou rýži, a to v obchodě K-SHOP v Praze v Celnici, a umleli najemno v mlýnku na kávu, založeném na principu mlýnských kamenů (v tom klasickém, kde se točí nože, by to asi nefungovalo). Vznikne tak rýžová krupička z lepivé rýže, která sice není tak jemná, jako mouka z lepivé rýže (která, mimochodem, musí v receptu zůstat), ale svou lepivostí ještě o něco vylepšuje texturu, a současně umocňuje jemnou a nasládlou chuť upečeného těsta.
- místo obyčejného prášku do pečiva jsme použili kypřící prášek do perníku. Barva těsta je sice tmavší, ale textura je potom ještě více „al dente“.
Na jahodový dort stačí bohatě těsto z jedné dávky, které rozprostřeme na velký hluboký plech. Po upečení bude mít sílu cca 1,5 cm.
PUDING
Chceme-li, aby dort držel tvar, budeme muset použít škrobový puding. Nic lepšího jsme zatím nevymysleli (puding z Chia semínek nežral ani náš kocour…) Pudingy jsou většinou z bramborového nebo kukuřičného škrobu, takže pšeničné alergeny snad nehrozí. Místo mléka dáme rostlinné mléko (rýžové, ovesné, neslazené mandlové, sojové). Místo cukru trochu stévie. Puding ještě zatepla vylijeme do plechu na upečený korpus, a po vychladnutí překryjeme půlkami jahod.
ŽELATINA
S želatinou je trochu problém. Nejlépe uživatelsky přívětivá (rychle tuhne, nedá se na ní nic moc zkazit) je dortové želé na bázi karagenanu a agaru. Jenže všechny, které jsme měli v obchodě v ruce, obsahují cukr. Naše volba padla nakonec na přírodní želatinu. Doporučuji koupit želatinu kvalitní, určenou na dorty, protože různé „ztužovací“ želatiny nejsou čištěné a koláč má pak nepříjemný vepřový „ocas“.
Čirá želatina se rozpustí v horké vodě (vody dáváme vždy nejvýše 2/3 doporučeného množství, jinak neztuhne, anebo ztuhne až přes noc, ale tak dlouho nikdo na koláč čekat nechce). Želatinu přivedeme k varu a odstavíme přesně v okamžiku, kdy začne vřít. Když vychladne na teplotu jen o málo vyšší než pokojovou, obarvíme ji koncentrátem z červené řepy a jablek, např. od firmy Severofrukt, která je bez přidaného cukru. Můžeme ji i přisladit trochou stévie. Pak dáme do ledničky, nastavíme kuchyňský alarm, a chodíme kontrolovat po cca 10ti minutách. Želatinu na jahody vylijeme až v okamžiku, kdy se začíná táhnout jako těsto na palačinky.
Opravdu jsme nepřišli na efektivnější způsob.
Když se totiž želatina vylije na plech ještě moc tekutá, jahody začnou plavat a nezřídka to skončí rozmáčeným korpusem se želatinou a oschlými jahodami. Když se zase nechá chladnout déle, zničehonic zkamení a nedá se už vylít. Naštěstí ji lze v takovém případě trochu přihřát, rozmíchat a tak zkapalnět, a celý proces hlídání začíná nanovo.
Výsledek je ovšem vynikající. Nejsladší na dortu jsou sice jahody, ale korpus, krém i želatina jim zdatně sekundují. Jahody jsou v koláči nesmírně aromatický chuťový tahoun. Myslím, že s jiným ovocem by to ani nefungovalo.
