Recept, který jinde na internetu nenajdete.
[rcs_slider id=“136″]
Péct bez cukru je snadné. I pečení bez mouky či bez mléka ještě není úplně neřešitelným problémem. Co když se ale v jedné rodině nashromáždí tolik dietních omezení najednou, že je potřeba vyhnout se cukru, mouce a mléku současně? To je teprve ta pravá výzva!
Trvalo nám to několik měsíců, ale nakonec jsme dospěli k postupu, který nás uspokojil: Drží to pohromadě, hezky to voní, má to jemně nasládlou chuť, a když se to doplní o trochu toho sojového pudingu se stévií, docela dobře to uspokojí potřebu „sladké tečky“ na závěr jídla. A určitě vám z toho nebude těžko, a to ani v případě, když jste předtím měli třeba pečenou husu. Nemožné, říkáte?
Na úvod trocha teorie
Tuto část nechť přeskočí všichni, kterým jde o recept. Zmíním zde krátce to, co nás k tomuto experimentu vedlo.
Nejprve jsme vynechali lepkové mouky a hlavně pšenici jako takovou. Pšenici v té dnešní podobě, kdy byla vyšlechtěna na výnos, odolnost, malou výšku apod., a současně je v průběhu vegetačního cyklu několikrát chemicky „ošetřována“ tak, že když se nám to děje za domem a trochu fouká vítr, raději se běžíme celá rodina na zbytek dne schovat, jinak hrozí akutní respirační obtíže, tak tuto pšenici nepovažujeme za vhodnou stravu pro člověka.
Pšenice kvasí v žaludku, stagnuje v něm a tvoří „kompost“, jehož produktem je horko žaludku a hlen, který je báječným základem takových pěkných nemocí, jako je ADHD, epilepsie, schizofrenie aj.
Řada lidí si myslí, že to nejhorší, co může lepek způsobit, je coeliakie. Ale to jsou jen průjmíčky a nadýmání, skutečné nic proti nemocem vyjmenovaným výše. Coeliakie se dá plus mínus spolehlivě prokázat, zavede se bezlepková dieta a je to. Ještě i alergie na lepek je celkem „čitelná“ nemoc, která se nějak přijatelně spolehlivě projevuje a dá se tím pádem diagnostikovat. Ale nemoci z horkého hlenu, za nímž v našich podmínkách stojí povětšinou pšenice, tvoří daleko širší skupinu, která není tak snadno uchopitelná, a souvislost s lepkem je zde jen nepřímá. Říkejme proto místo s lepkem raději „s pšenicí“ – je to přesnější, protože nakolik se uplatňuje jen samotná bílkovina gluten a nakolik „něco jiného“ z pšenice, je nejasné.
Naštěstí už dnes chápání těchto dějů na Západě pokročilo, a tak máme něco, čemu se říká „Non-coeliac gluten sensitivity“, tedy citlivost na lepek jiná než coeliakie. I když tato jednotka není ještě široce přijímána, je jasné, že jakési širší povědomí o tom, že s pšenicí nebude vše vpořádku, už se začíná – proti oficiálnímu proudu – pomalu formovat. Proč proti proudu? Protože dovedete si představit, že by se najednou stalo obecně uznávaným faktem, že pojídání výrobků z pšenice je pro naše zdraví stejně škodlivé jako třeba kouření cigaret? Co by dělaly všechny ty tisíce pekařů, co by jedly ty stamiliony lidí na Západě? Celá italská kuchyně, postavená na těstovinách, by musela být vymazána z mapy světa. U nás už by si nikdo nedal guláš se šesti. Celá Amerika, kde synonymum pro jídlo je „burger“, by asi taky musela vymřít hlady. A tak dále.
[bar id=“405″]
Jenže podle mých zkušeností, když už někdo začne mít opravdu vážné zdravotní problémy, ve čtvrtině až třetině případů za to může pšenice. Statistiku na to nemám, je to jen můj odhad, zato ale založený na pozorováních přímo takříkajíc „v terénu“.
Proč cukr? Cukr je bílý jed, to už jsme slyšeli všichni mnohokrát. Je potřeba říct, že tato fráze je daleko víc pravda, než si všichni jsme ochotni přiznat. Cukr podporuje růst patogenních organismů v těle a tím způsobuje někdy až extrémní imunitní nepořádky. Stojí za celou řadou zejména vážných autoimunitních onemocnění, deficitů imunity, kožních problémů a zejména – což je asi nejhorší – těžkých psychických poruch, jako je deprese, nespavost, derealizace (odosobnění) apod. Přitom cukr najdeme dnes všude – a nemyslíme jen ta junkfoodová oddělení v supermarketech. Přidává se v různých formách (glukózo-fruktózový sirup, dextróza apod.) i do naprosté většiny seriózně se tvářících potravin. Je ve většině mléčných výrobků, konzerv, uzenin, dokonce i v koření. Všechny pochutiny ho obsahují – sladká chuť už se pro naši civilizaci stala drogou, a je doslova věcí konkurenceshopnosti kterékoliv potraviny, aby vedle svých hlavních chutí chutnala alespoň trochu sladce, jinak je v záplavě ostatních odsouzena k zapadnutí. Vedlejším efektem všudypřítomnosti cukru v naší potravě je to, že vyvolává otupění našich chuťových pohárků – a proto aby dnes něco bylo sladké, musí to obsahovat daleko více cukru, než v dobách, kdy cukr ještě byl vzácností. Mikroorganismy v našem těle si mnou ruce.
A mléko? Vedle toho že zahleňuje (a velmi tím napomáhá působení horkého hlenu z pšenice), je také významným alergenem, což je dvakrát naškodu tam, kde působením kvasinek již došlo k narušení bariéry mezi střevem a vnitřním prostředím. Mléčné výrobky samy o sobě bývají také zamořeny mikroorganismy, a to nejen plísňové sýry, u nichž se to samo nabízí, ale i ty pasterizované – mikroorganismy jsou sice po smrti, ale části jejich těl stále stimulují už tak přestimulovanou imunitu.
Z výše uvedeného vyplývá, že dieta bez cukru, mléka a pšenice není jen jakousi bizarní dietou, kterou by měli užívat jen nemocní takřka nad hrobem, ale dosti racionálním způsobem výživy, který je vpodstatě jedinou a velmi účinnou prevencí celé škály civilizačních chorob.
A nyní k samotnému receptu.
Připravíme si:
- 5 vajec
- 100 g mouky z lepivé rýže*
- 150 g rýžové nebo kukuřičné mouky**
- 1 kypřící prášek do pečiva
- 1 PL sody bicarbony
- cca 2 dcl rýžového mléka***
- 1 PL stévie, například Das Gesunde Plus z DM
- špetka soli a máslo na vymazání plechu
* Mouka z lepivé rýže je klíčovou ingrediencí. Je to jemná mouka ze sladké, lepivé rýže „Sticky Rice“. Lepivá rýže neobsahuje gluten (lepek), přesto lepí dostatečně na to, aby zajistila zformování bublinek těsta při pečení a tím zajistí opravdovou kompaktní texturu piškotového těsta. Dá se koupit např. v Praze v ulici V Celnici 4 v obchodě K Shop (shinfood.com). Její jedinou nevýhodou je trošku vyšší cena (800 g asi za 140 Kč).
** My jsme použili kukuřičnou mouku z Kauflandu, piškot potom hezky voní po kukuřici a Mexiku, komu by však toto aroma nevyhovalo, určitě by to šlo jen s moukou rýžovou, která je chuťově neutrální.
*** Lze dát i sojové mléko, sojovo-rýžové mléko, mandlové mléko nebo ovesné mléko. Při výběru rostlinného mléka je nutné číst složení a vyhnout se těm, které mají přidané jednoduché cukry (maltodextrin či dokonce třtinový cukr).
Postup:
(1) Z bílků a špetky soli vyšleháme tuhý sníh.
(2) Vyšleháme žloutky se stévií, sodou a kypřícím práškem.
(3) postupně přidáváme mouku a mléko, tak, aby konzistence těsta byla hustší polotekutá.
(3) Opatrně vmícháme ušlehaný sníh.
(4) Vylejeme na vymaštěný a vysypaný plech (my jsme plech vymastit a vysypat zapomněli, ale protože byl teflonový, nic se nestalo).
(5) Pečeme při 150 C cca 30 minut.
TIP:
Postupem doby jsme přišli na to, že koláč chutná nejlépe překrytý pudingem, čerstvými jahodami a želatinou – samozřejmě pudingem z rostlinného mléka slazený stévií a želatinou rovněž přislazenou jen stévií. V této podobě se dá použít i jako narozeninový dort, ale o tom si můžete přečíst v pokračování tohoto článku.
[bar id=“408″]
