Bezeškrobová dieta – Tiramisu

Připravit imitaci dezertu, jehož původní recept doslova stojí na na mléčném sýru, cukru a pšeničném piškotu, a to bez použití všech těchto základních surovin, se zdá na první pohled jako naprostá bláhovost. Byla to však obrovská výzva, která nás zaměstnávala po dlouhou dobu a byla lemována jen občasnými úspěchy. Nakonec se to však podařilo, a proto nyní můžete ochutnat skutečné tiramisu podle zásad Bi Gu diety – bez mléka, bez cukru, bez pšenice a bez škrobu. Revoluce v Bi Gu mlsání může naplno propuknout!

Co budeme potřebovat?

Suroviny na těsto:

  • 100 g másla
  • 3 vejce
  • 50 g banánové mouky
  • 15-20 g chia semínek
  • 10 g psylia
  • 1 PL sirupu z červené řepy a jablka (lze nahradit datlovým nebo jiným přírodním nedoslazovaným sirupem)
  • 8 odstřiků tekutého sladila na bázi stévie (prodává např. DM nebo Tesco)
  • 1 malé silné espresso (cca 0,5 – 0,7 dcl)
  • 1 dcl rumu

Suroviny na krém:

  • 5 vajec
  • tuhá část z jedné 400 ml plechovky kokosového mléka
  • 2 PL práškové stévie
  • vanilková esence
  • holandské kakao na posypání

Postup:

Máslo dáme rozehřát v keramické misce (lze na elektrické ploténce puštěné na nízký výkon), dokud není úplně tekuté. Ze 3 bílků vyšleháme sníh. Pokud jste zvyklí k bílkům před šleháním přidávat špetku soli, nedělejte to. Bezeškrobové těsto z nějakého důvodu sůl nesnese – i sebemenší množství způsobí, že koláč chutná slaně.

Roztopené máslo vymícháme se žloutky a stévií, přidáme banánovou mouku a chia semínka, psylium a sirup. Do těsta vmícháme sníh z bílků a vlijeme do vymazané dortové formy (např. 26 cm). Pečeme na 180° C cca 20-25 minut, nebo dokud do těsta zapíchnuté párátko nevytáhneme suché. Výsledná tloušťka těsta by měla být ideálně 1 cm.

Upečené těsto necháme chvilku vychladnout a poté ho polijeme rumem a silným espressem. Nebojíme se použít kávu i rum celé, těsto jimi krásně nasákne. Dáme vychladit.

Mezitím si připravíme krém či lépe řečeno pěnu. Z 5-ti bílků vyšleháme tuhý sníh a na chvilku je odložíme. Potom vyšleháme 5 žloutků s krystalickou stévií a vanilkovou esencí a opatrně do nich vmícháme ztuhlé kokosové mléko. Nakonec do krému opatrně zapracujeme sníh. Krém dáme na zcela vychladlé těsto a přes sítko zasypeme silnou vrstvou práškového kakaa. Krém by měl na korpusu vytvořit vrstvu minimálně stejně silnou, jako je výška korpusu, ne-li silnější.

Tip:

Citlivým momentem tohoto receptu je kokosové mléko. Dělali jsme mnoho více či méně (spíše méně) úspěšných pokusů s kvalitním kokosovým mlékem, jaké prodáva například DM. Toto mléko neobsahuje žádné emulgátory ani guarovou gumu, což je jistě dobře, avšak v tomto recpeptu se neosvědčilo, protože krém se po jeho přidání rozteče a už neztuhne. Naopak dobře funguje kokosové mléko z Lidlu, které jinak moc v oblibě nemáme právě pro příměs guarové gumy – avšak právě ta je zřejmě nakonec tím, co pomůže zachovat pěnovitou strukturu krému. Je možné, že trocha guarové gumy, která se dá v práškové formě zakoupit v prodejnách zdravé výživy, by tuto službu v krému také udělala. Ale to už je na vašem experimentování.

Výsledek opravdu stojí za to – nebude se vám chtít věřit, že nejíte báječné italské tiramisu!

Dýňová kaše: skutečně zdravá snídaně při bezeškrobové dietě.

Při dietě s vynecháním škrobů je trochu problém najít vhodnou snídani, která by kromě absence obilovin splňovala ještě požadavek tradiční čínské medicíny na zahřátí Yangu sleziny, posílení Qi středu, tj. na celkovou tonifikaci a nastartování metabolismu.

Tuto funkci sice velmi hezky plní polévky – například horký hovězí vývar, který je bezesporu jednou z nejzdravějších snídaní na světě. Vývar ale jednak není vždy po ruce (jeho příprava trvá několik hodin, musíme ho proto mít uvařen do zásoby), a jednak k tomu, aby se člověk ráno zasytil, potřebuje ve vývaru sníst i velké množství zeleniny a masa, protože rýže nebo rýžové těstoviny jsou při bezeškrobové dietě zapovězeny.

V tomto článku se proto zaměříme na alternativní zdravou snídani, která splňuje všechny požadavky tradiční čínské medicíny a bezeškrobové diety:

  • je teplá, právě uvařená z čerstvých surovin
  • ingredience mají příznivý vliv na zdraví, čili posilují Qi sleziny. Taková snídaně dodává energii, posiluje celkově organismus včetně imunity
  • je chutná
  • její příprava zabere jenom pár minut, což je mnohdy v případě snídaně nejdůležitější

[bar id=“534″]

 

Ingredience (pro 2 osoby):

  • ½ středně velké dýně hokaidó
  • 2 mrkve
  • černý sezam na posypání, trocha olivového oleje, sůl

Postup:

Dýni hokaidó rozkrojíme na polovinu a vybereme z ní lžící semínka a ta vyhodíme. Nakrájíme ji na kostky a dáme s pokrájenou mrkví vařit v osolené vodě. Vodu je potřeba osolit trochu více (já dávám jednu kávovou lžičku soli na osobu), protože vodu nakonec všechnu slijeme. Dýni není nutné loupat, slupka, která je v syrovém stavu velmi tuhá, po uvaření dokonale změkne. Vaříme cca 10 minut. Oč více tuto dobu překročíme, o to bude výsledná kaše vodnatější, což nemusí každému chutnat.

Po uvaření všechnu vodu slijeme a uvařenou dýni s mrkví rozmixujeme tyčovým mixérem. Kaši podáváme posypanou černým sezamem a pokapanou olivovým olejem nebo olejem z vlašských ořechů. My jsme si ji oblíbili ještě s dalšími pochutinami, jako jsou například černé a zelené olivy, pár zrníček nakládaného zeleného pepře apod. Fantazii se meze nekladou. Jistě by šly vymyslet i sladké varianty kaše s kustovnicí, skořicí, stévií či horkým nedoslazovaným kompotem.

Rozbor ingrediencí z hlediska TCM:

Dýně hokaidó díky své žluté barvě a fádní nasládlé chuti patří k prvku země a ke slezině. Má schopnost zpevňovat zemi, tj. vysušovat nadbytečnou vlhkost, jíž velmi často slezina trpí, a současně doplňuje slezinovou Qi. Nic lepšího si po ránu naše trávení nemůže přát.

Mrkev posiluje Qi sleziny a žaludku, doplňuje Yin plic, a současně rozptyluje stagnace potravy – což je velmi užitečné pro to, aby se trávení a metabolismus po ránu hladce nastartovaly. Při pravidelné konzumaci této snídaně (alespoň 5x týdně) také velmi brzo dojde ke zlepšení zraku. Odvrácenou stranou těchto benefitů je lehce naoranžovělá barva, kterou po nějaké době její pravidelné konzumace získáme. Avšak to je jednak plně reverzibilní a navíc zcela zdraví neškodná změna, která může zejména příznivce prezidenta Trumpa dokonce potěšit.

Černý sezam velmi mocně doplňuje esenci ledvin, a to je mimořádně důležité zejména proto, že se jedná o bezmasou snídani, kde by jinak bylo o ledvinnou esenci postaráno jen velmi málo nebo vůbec.

Tip:

Dýni a mrkev si lze připravit nakrájené již večer, a ráno jen krátce povařit. Celkově příprava této snídaně zabere čas, který se počítá spíše na krátké minuty, a i tím dokáže bez problémů konkurovat konvenční snídani, kdy je potřeba najít  pečivo, v lednici, co na něj, všechno to na stůl nanosit, nakrájet, namazat… Přitom benefit pro zdraví je neporovnatelný.

Bezeškrobová dieta, část I.: Muffiny

Důvodům, proč – alespoň dočasně – vyřadit ze stravy všechny škroby, se budeme věnovat v samostatném článku. Nyní jen shrneme nejpodstatnější zásady této revoluční diety: nepoužíváme mléko, cukr, kvasnice a nejen mouku pšeničnou, ale žádnou jinou škrobovitou surovinu, tj. ani mouky rýžové, kukuřičné, bramborový škrob a dokonce ani škrobovitý banán (tzv. plantain).

Přesto se dá upéct moučník, který chutná téměř jako klasické nezdravé sladké pečivo. Připadá vám to nemožné? Pak musíte zkusit tento recept.

Připravíme si:

  • 50 g másla (nebo kokosového tuku)
  • 4 vejce
  • 50 g mandlové mouky (lze připravit tak, že mandle umixujeme nejprve při pomalých otáčkách a po 1 minutě mixujeme na plný výkon, dokud hmota nemá strukturu přibližně hrubé mouky)
  • 50 g mletého máku
  • 150 g dýně hokaidó
  • 20 g strouhaného kokosu
  • višňový dia kompot (nebo jiné ovoce na ozdobení)
  • stévie na doslazení, pomerančová kůra, skořice, vanilková esence

Vyšleháme rozehřáté máslo, žloutky a práškovou stévii. Přidáme mandlovou mouku, mák, kokos a koření a nastrouhanou dýni hokaidó. Dýně může být nastrouhaná i na hrubo, dá to méně práce a po upečení se v těstě beztak rozplyne. Z bílků vyšleháme sníh a opatrně zapracujeme do směsi. Naplníme košíčky na pečení, ozdobíme ovocem (višní), a dáme péct při 150 ºC na 45 minut. Po vytažení z trouby můžeme lehce posypat práškovou stévií.

Recept lze jistě vylepšit řadou přísad, například drcenými kakaovými boby, nasekanými mandlemi, datlemi, fíky, rozinkami… Ale i v této základní verzi chutná náramně.

[bar id=“527″]

 

TIP: Vyzkoušeli jsme i variantu se sodou bicarbonou jakožto náhražkou prášku na pečení (ten nelze použít z důvodu přidaného škrobu). Těsto bylo sice krásně nadýchané a vláčné, ale bohužel soda zreaguje s některou z ingrediencí a muffiny jsou potom lehce nahořklé. Proto s kypřidly raději opatrně!

NAROZENINOVÝ DORT bez lepku, cukru a mléka – je to možné?

V minulém díle jsme upekli piškot bez lepku, cukru a mléka, který chutnal celkem přijatelně. Nerozpadával se na talíři, chutnal jemně a vyváženě (i když chuťovým buňkám zdegenerovaným každodenní konzumací rafinovaného cukru v tisícerých podobách nějakou dobu trvá, než si v přirozené sladkosti rýžové mouky a ostatních ingrediencí najdou opravdové uspokojení. Avšak nezoufejte – chce to čas,  ale jde to).

Dnes se podíváme na některá vylepšení, kterými z původního receptu vykouzlíme něco jako zdravý narozeninový dort, kterým potěšíme děti i mlsné dospělé. Radovat se budou hlavně děti, které nízkoalergenní dieta založená na eliminaci tří hlavních nezdravých potravin – pšenice, cukru a mléka – zpočátku pěkně leze krkem.

jahodovy-dort-bez-lepku-cukru-mleka-01

Nejprve několik vylepšení původního receptu:

  1. místo rýžové krupice nebo kukuřičné mouky, které jsou běžně k dostání v supermarketech, jsme si vyrobili mouku doma sami. Koupili jsme sladkou rýži, a to v obchodě K-SHOP v Praze v Celnici, a umleli najemno v mlýnku na kávu, založeném na principu mlýnských kamenů (v tom klasickém, kde se točí nože, by to asi nefungovalo). Vznikne tak rýžová krupička z lepivé rýže, která sice není tak jemná, jako mouka z lepivé rýže (která, mimochodem, musí v receptu zůstat), ale svou lepivostí ještě o něco vylepšuje texturu, a současně umocňuje jemnou a nasládlou chuť upečeného těsta.
  2. místo obyčejného prášku do pečiva jsme použili kypřící prášek do perníku. Barva těsta je sice tmavší, ale textura je potom ještě více „al dente“.

Na jahodový dort stačí bohatě těsto z jedné dávky, které rozprostřeme na velký hluboký plech. Po upečení bude mít sílu cca 1,5 cm.

PUDING

Chceme-li, aby dort držel tvar, budeme muset použít škrobový puding. Nic lepšího jsme zatím nevymysleli (puding z Chia semínek nežral ani náš kocour…) Pudingy jsou většinou z bramborového nebo kukuřičného škrobu, takže pšeničné alergeny snad nehrozí. Místo mléka dáme rostlinné mléko (rýžové, ovesné, neslazené mandlové, sojové). Místo cukru trochu stévie. Puding ještě zatepla vylijeme do plechu na upečený korpus, a po vychladnutí překryjeme půlkami jahod.

ŽELATINA

S želatinou je trochu problém. Nejlépe uživatelsky přívětivá (rychle tuhne, nedá se na ní nic moc zkazit) je dortové želé na bázi karagenanu a agaru. Jenže všechny, které jsme měli v obchodě v ruce, obsahují cukr. Naše volba padla nakonec na přírodní želatinu. Doporučuji koupit želatinu kvalitní, určenou na dorty, protože různé „ztužovací“ želatiny nejsou čištěné a koláč má pak nepříjemný vepřový „ocas“.

Čirá želatina se rozpustí v horké vodě (vody dáváme vždy nejvýše 2/3 doporučeného množství, jinak neztuhne, anebo ztuhne až přes noc, ale tak dlouho nikdo na koláč čekat nechce). Želatinu přivedeme k varu a odstavíme přesně v okamžiku, kdy začne vřít. Když vychladne na teplotu jen o málo vyšší než pokojovou, obarvíme ji koncentrátem z červené řepy a jablek, např. od firmy Severofrukt, která je bez přidaného cukru. Můžeme ji i přisladit trochou stévie. Pak dáme do ledničky, nastavíme kuchyňský alarm, a chodíme kontrolovat po cca 10ti minutách. Želatinu na jahody vylijeme až v okamžiku, kdy se začíná táhnout jako těsto na palačinky.

Opravdu jsme nepřišli na efektivnější způsob.

Když se totiž želatina vylije na plech ještě moc tekutá, jahody začnou plavat a nezřídka to skončí rozmáčeným korpusem se želatinou a oschlými jahodami. Když se zase nechá chladnout déle, zničehonic zkamení a nedá se už vylít. Naštěstí ji lze v takovém případě trochu přihřát, rozmíchat a tak zkapalnět, a celý proces hlídání začíná nanovo.

Výsledek je ovšem vynikající. Nejsladší na dortu jsou sice jahody, ale korpus, krém i želatina jim zdatně sekundují. Jahody jsou v koláči nesmírně aromatický chuťový tahoun. Myslím, že s jiným ovocem by to ani nefungovalo.

ZDRAVOTNÍ RIZIKA KOUŘENÍ DOUTNÍKŮ

Protikuřácký zákon – absolutní dobro nebo novodobý hon na čarodějnice?
Napravujeme mýty o paušální škodlivosti kouření tabáku

women-smoking-cigars

Údaje, o které se opírá tento článek, pocházejí z monografie vydané americkým National Cancer Institute s názvem Smoking and Tobacco Control Monograph. Americký zdoj je pro tento účel výhodou v tom smyslu, že úřad předního světového tabákobijce jen stěží budeme podezírat ze zastírání jakýchkoli škodlivých účinků tabáku a kouření. Můžeme si být proto jisti, že rizika, která s sebou kouření přináší, nám tento zdroj, na nějž je navázáno celosvětové protikuřácké tažení, rozhodně zatajovat nebude. Monografie je jakýmsi shrnutím několika observačních studií zaměřených na kouření a s ním spojenou nemocnost a úmrtnost.

Rizika kouření jsou v monografii popisována pomocí tzv. koeficientu rizika. Pro ty čtenáře, kteří nejsou v této terminologii doma, malé vysvětlení: předpokládejme, že v populaci nekuřáků, kterou chceme použít pro srovnání, zemře 10% lidí na choroby srdce. To budeme považovat za normální, a proto takovému výskytu obtíží přiřadíme riziko 1,0. Nyní předpokládejme, že mezi kuřáky zemře na onemocnění srdce 12%. To je o 20% více, a můžeme říci, že jejich koeficient rizika je 1,2.

Celková úmrtnost

A nyní k datům. Začněme s nejtěžším kalibrem, a tím je povšechná úmrtnost. Zemřeme jednou všichni, takže předpokládejme, že se jedná o úmrtí předčasná. Kuřáci doutníků jako skupina mají koeficient rizika předčasného úmrtí 1,12. To vypadá celkem hrozivě, však? (Kuřáci cigaret jsou však na tom s koeficientem rizika 1,66 ještě o něco hůře).

Avšak jak vypadá tato skupina kuřáků doutníků při bližším pohledu? Zahrnuje kuřáky všech intenzit, od těch, co bafají jeden laciný doutníček za druhým od rána do večera, stejně jako ty, kteří si čas od času dopřejí zážitek z vykouření prémiového long-filleru.

Za zmínku stojí i finanční aspekt tohoto koníčku – zatímco na to, aby člověk vykouřil denně 10 – 12 kvalitních doutníků, jejichž cena se pohybuje okolo 200 Kč za kus, má jen určitá příjmová skupina, většina labužníků z řad střední třídy se spokojí nejvýše s jedním či dvěma takovými doutníky denně.

[bar id=“389″]

 

Monografie naštěstí rozlišuje kuřáky podle počtu vykouřených doutníků, a také podle věkových skupin. Pro předčasné úmrtí jsou tedy koeficienty rizika u mužů, kteří kouří od jednoho do dvou doutníků denně, následovné:

Věková skupina (♂, 1-2 doutníky / den) koeficient rizika
35-49 0,70
50-64 1,10
65-79 1,02
80+ 0,97

Podívejme! U věkové kategorie od 35ti do 49ti let je riziko nějak podivně snížené! Kdyby se jednalo například o celozrnné pečivo nebo sojové výrobky, už vidím ty palcové titulky ve všech médiích: KONZUMACE CELOZRNNÉHO PEČIVA SNIŽUJE RIZIKO PŘEDČASNÉHO ÚMRTÍ O 30%! Jenže se jedná o tabák, novodobý strašák využívaný v každodenním boji s naší svobodou a o naše peněženky, a proto se takové zjištění nehodí hlavnímu proudu do krámu a muselo zůstat hezky ležet ve výzkumnickém šuplíku.

Důvody tohoto neobvyklého paradoxu jsou různé a popravdě lze o nich pouze spekulovat. Je pravděpodobné, že lidé, kteří si tu a tam zakouří doutník, jsou častěji z vyšší příjmové skupiny a tím pádem i lidé s vyšším vzděláním a s větším povědomím o zdravém životním stylu. Svůj „nezdravý“ koníček tedy mnohem častěji kompenzují například vyváženější stravou nebo tělesnou aktivitou než lidé, kteří kouří laciný tabák nebo rovnou cigarety.

Další důvod, a podle mne daleko závažnější, kterým se „nezdravost“ kouření doutníků staví do dosti jiného světla a vpodstatě se jím přímo relativizuje, spočívá v rituálu, jaký vykouření takového kvalitního doutníku představuje. Kdo má totiž čas hodinu denně věnovat se svému koníčku, uvolnit se a zrelaxovat, upřednostnit sebe před prací a stresujícími povinnostmi, a současně nemyslet na nepříjemné věci a nezaobírat se rozhovory na nepříjemná témata (protože ani jedno si tak nějak nelze k dobrému pokouření představit), pak takový člověk žije neoddiskutovatelně zdravěji než někdo, kdo sice nekouří a třeba se snaží i jíst zdravě, ale pro samý stres nemá ani kdy si uvědomit, jak jeho zdravé jídlo v ústech chutná.

[bar id=“384″]

 

Za mých studií na medicíně byl naším rektorem prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. Když přednášel, vždy kolem sebe šířil atmosféru pohody a vyrovnanosti. Až po letech mi můj kamarád ze studií, který se mezitím stal docentem a měl příležitost s profesorem Kouteckým pohovořit si na rovnocennější, kolegiální úrovni, tlumočil Kouteckého návod na udržení si psychické pohody: profesor Koutecký miluje hudbu, a po každém vyčerpávajícím a stresujícím dni na klinice se doma pohodlně usadí, pustí si svou oblíbenou skladbu, k tomu si nalije sklenku dobré whisky a zapálí kvalitní viržinko. A relaxuje.

Ano, historku mám pouze z doslechu, a možná je to zčásti legenda. Ale hezky dokresluje podstatu věci. I když se to dnes nesmí říkat nahlas, protože oficiální proud kouření ostrakizuje, náš nejvyhlášenější onkolog si mimo jiné také díky němu udržel zdraví a dobrou psychickou pohodu do vysokého věku. Nepřipadá vám to zvláštní?

Doutnik-Leon-Jimenes-Prestige-Robusto-04

Rakovina plic

Ale zpátky k naší studii.

Další tabulka ukazuje koeficienty rizika rakoviny plic u mužů, kteří kouří mezi jedním a dvěma doutníky denně v různých věkových skupinách:

Věková skupina (♂, 1-2 doutníky / den) koeficient rizika
50-64 0,72
65-79 1,27
80+ 0,66

Jistě si zítra přečteme na titulních stránkách novin nějaký takový titulek: „STUDIE UKÁZALA, ŽE KOUŘENÍ CHRÁNÍ VE STŘEDNÍM A POZDNÍM VĚKU PŘED RAKOVINOU PLIC!“

Průměrný koeficient rizika rakoviny plic pro všechny věkové skupiny je přitom 0,9, takže můžeme zcela vážně uzavřít, že vykouření jednoho až dvou doutníků denně snižuje riziko rakoviny plic o 10%.

Jistě, kouř z doutníků se neinhaluje do plic, takže toto zjištění až tak šokující není. Avšak vyplývá z toho, že i médii démonizované pasivní kouření (protože kuřák doutníku inhaluje kouř, vyfouknutý ústy, do plic při běžném dýchání) nebude zase tak strašným zlem, jaké se z něj dělá. Anebo je rozdíl v pasivním kouření dýmu z čistého kvalitního tabáku a dýmu z cigaret, u nichž se uplatňuje odlišná teplota hoření daná použitím cigaretového papíru a v neposlední řadě také vliv několika set syntetických aditiv, přidávaných do tabáku výrobci ke zlepšení chuti a zvýšení závislosti konzumenta. Avšak to jsou jen dohady.

130132654

Onemocnění srdce a cév

Následující tabulka ukazuje koeficienty rizika pro onemocnění koronárních arterií srdce:

Věková skupina (♂, 1-2 doutníky / den) koeficient rizika
50-64 0,72
65-79 0,97
80+ 0,99

Opět, asi nikdy neuvidíte relevantní titulek v médiích ve smyslu: „DOUTNÍK DENNĚ JAKO PREVENCE INFARKTU VE STŘEDNÍM VĚKU!

Ale pojďme k meritu, k hlavnímu strašákovi, kterým se zaštiťují lékařské kapacity, když se vztyčeným prstem varují před kouřením. Vzpomínám si, že nám toto riziko bylo zdůrazňováno už na lékařské fakultě (jen nám přitom zapomněli sdělit údaje z předchozích tabulek…) Tím rizikem je rakovina jícnu.

Věková skupina (♂, 1-2 doutníky / den) koeficient rizika
50-64 1,86
65-79 2,62

Z tabulky vyplývá, že skutečně kouření doutníků zvyšuje riziko rakoviny jícnu, a to zhruba dvojnásobně. Avšak abychom porozuměli těmto relativním číslům, musíme se podívat na to, co představují v reálných podmínkách, tedy kolik případů rakoviny jaksi navíc, ke kterým by jinak nedošlo, má kouření jednoho až dvou doutníků na svědomí?

Podle National Cancer Institute je výskyt rakoviny ústní dutiny mezi bělochy ve Spojených státech 8 případů na 100.000 osob ročně. Toto číslo však zahrnuje všechny osoby bez rozdílu, spadají tam také všichni – i ti nejtěžší – kuřáci cigaret. Institut nezveřejnil výskyt mezi nekuřáky, ale z jiných on-line zdrojů je možno odvodit, že to bude někde kolem 1,5 případů na 100.000 osob.

To znamená, že pokud se rakovina jícnu vyskytne u 1,5 na 100.000 nekuřáků, vyskytne se zhruba u 3 kuřáků doutníků ze 100.000 osob za rok. To je jeden případ rakoviny navíc mezi 67.000 kuřáky doutníků za rok.

To je myslím riziko, se kterým dokážu žít. Dokonce si myslím, že daleko větší zdravotní riziko představují nesmyslné nálepky s varováním od pana ministra, kterými jsou povinně polepeny vedle cigaret i doutníky – ten stres, který se ministerstvo snaží propašovat do našeho podvědomí, je tisíckrát škodlivější než vše, čím nám dobrý doutník může reálně ublížit.

 

MUDr. Daniel Fleissig

Volně přeloženo z článku „Cigar Warnings Go Up In Smoke“ (zdroj) a obohaceno o mé postřehy a úvahy.

Autor působí jako terapeut čínské medicíny na TCM Clinic Praha.

[bar id=“383″]

BEZLEPKOVÝ PIŠKOT BEZ CUKRU A MLÉKA

Recept, který jinde na internetu nenajdete.

[rcs_slider id=“136″]

 

Péct bez cukru je snadné. I pečení bez mouky či bez mléka ještě není úplně neřešitelným problémem. Co když se ale v jedné rodině nashromáždí tolik dietních omezení najednou, že je potřeba vyhnout se cukru, mouce a mléku současně? To je teprve ta pravá výzva!

Trvalo nám to několik měsíců, ale nakonec jsme dospěli k postupu, který nás uspokojil: Drží to pohromadě, hezky to voní, má to jemně nasládlou chuť, a když se to doplní o trochu toho sojového pudingu se stévií, docela dobře to uspokojí potřebu „sladké tečky“ na závěr jídla. A určitě vám z toho nebude těžko, a to ani v případě, když jste předtím měli třeba pečenou husu. Nemožné, říkáte?

Na úvod trocha teorie

Tuto část nechť přeskočí všichni, kterým jde o recept. Zmíním zde krátce to, co nás k tomuto experimentu vedlo.

Nejprve jsme vynechali lepkové mouky a hlavně pšenici jako takovou. Pšenici v té dnešní podobě, kdy byla vyšlechtěna na výnos, odolnost, malou výšku apod., a současně je v průběhu vegetačního cyklu několikrát chemicky „ošetřována“ tak, že když se nám to děje za domem a trochu fouká vítr, raději se běžíme celá rodina na zbytek dne schovat, jinak hrozí akutní respirační obtíže, tak tuto pšenici nepovažujeme za vhodnou stravu pro člověka.

Pšenice kvasí v žaludku, stagnuje v něm a tvoří „kompost“, jehož produktem je horko žaludku a hlen, který je báječným základem takových pěkných nemocí, jako je ADHD, epilepsie, schizofrenie aj.

Řada lidí si myslí, že to nejhorší, co může lepek způsobit, je coeliakie. Ale to jsou jen průjmíčky a nadýmání, skutečné nic proti nemocem vyjmenovaným výše. Coeliakie se dá plus mínus spolehlivě prokázat, zavede se bezlepková dieta a je to. Ještě i alergie na lepek je celkem „čitelná“ nemoc, která se nějak přijatelně spolehlivě projevuje a dá se tím pádem diagnostikovat. Ale nemoci z horkého hlenu, za nímž v našich podmínkách stojí povětšinou pšenice, tvoří daleko širší skupinu, která není tak snadno uchopitelná, a souvislost s lepkem je zde jen nepřímá. Říkejme proto místo s lepkem raději „s pšenicí“ – je to přesnější, protože nakolik se uplatňuje jen samotná bílkovina gluten a nakolik „něco jiného“ z pšenice, je nejasné.

Naštěstí už dnes chápání těchto dějů na Západě pokročilo, a tak máme něco, čemu se říká „Non-coeliac gluten sensitivity“, tedy citlivost na lepek jiná než coeliakie. I když tato jednotka není ještě široce přijímána, je jasné, že jakési širší povědomí o tom, že s pšenicí nebude vše vpořádku, už se začíná – proti oficiálnímu proudu – pomalu formovat. Proč proti proudu? Protože dovedete si představit, že by se najednou stalo obecně uznávaným faktem, že pojídání výrobků z pšenice je pro naše zdraví stejně škodlivé jako třeba kouření cigaret? Co by dělaly všechny ty tisíce pekařů, co by jedly ty stamiliony lidí na Západě? Celá italská kuchyně, postavená na těstovinách, by musela být vymazána z mapy světa. U nás už by si nikdo nedal guláš se šesti. Celá Amerika, kde synonymum pro jídlo je „burger“, by asi taky musela vymřít hlady. A tak dále.

[bar id=“405″]

 

Jenže podle mých zkušeností, když už někdo začne mít opravdu vážné zdravotní problémy, ve čtvrtině až třetině případů za to může pšenice. Statistiku na to nemám, je to jen můj odhad, zato ale založený na pozorováních přímo takříkajíc „v terénu“.

Proč cukr? Cukr je bílý jed, to už jsme slyšeli všichni mnohokrát. Je potřeba říct, že tato fráze je daleko víc pravda, než si všichni jsme ochotni přiznat. Cukr podporuje růst patogenních organismů v těle a tím způsobuje někdy až extrémní imunitní nepořádky. Stojí za celou řadou zejména vážných autoimunitních onemocnění, deficitů imunity, kožních problémů a zejména – což je asi nejhorší – těžkých psychických poruch, jako je deprese, nespavost, derealizace (odosobnění) apod. Přitom cukr najdeme dnes všude – a nemyslíme jen ta junkfoodová oddělení v supermarketech. Přidává se v různých formách (glukózo-fruktózový sirup, dextróza apod.) i do naprosté většiny seriózně se tvářících potravin. Je ve většině mléčných výrobků, konzerv, uzenin, dokonce i v koření. Všechny pochutiny ho obsahují – sladká chuť už se pro naši civilizaci stala drogou, a je doslova věcí konkurenceshopnosti kterékoliv potraviny, aby vedle svých hlavních chutí chutnala alespoň trochu sladce, jinak je v záplavě ostatních odsouzena k zapadnutí. Vedlejším efektem všudypřítomnosti cukru v naší potravě je to, že vyvolává otupění našich chuťových pohárků – a proto aby dnes něco bylo sladké, musí to obsahovat daleko více cukru, než v dobách, kdy cukr ještě byl vzácností. Mikroorganismy v našem těle si mnou ruce.

A mléko? Vedle toho že zahleňuje (a velmi tím napomáhá působení horkého hlenu z pšenice), je také významným alergenem, což je dvakrát naškodu tam, kde působením kvasinek již došlo k narušení bariéry mezi střevem a vnitřním prostředím. Mléčné výrobky samy o sobě bývají také zamořeny mikroorganismy, a to nejen plísňové sýry, u nichž se to samo nabízí, ale i ty pasterizované – mikroorganismy jsou sice po smrti, ale části jejich těl stále stimulují už tak přestimulovanou imunitu.

Z výše uvedeného vyplývá, že dieta bez cukru, mléka a pšenice není jen jakousi bizarní dietou, kterou by měli užívat jen nemocní takřka nad hrobem, ale dosti racionálním způsobem výživy, který je vpodstatě jedinou a velmi účinnou prevencí celé škály civilizačních chorob.

A nyní k samotnému receptu.

Připravíme si:

  • 5 vajec
  • 100 g mouky z lepivé rýže*
  • 150 g rýžové nebo kukuřičné mouky**
  • 1 kypřící prášek do pečiva
  • 1 PL sody bicarbony
  • cca 2 dcl rýžového mléka***
  • 1 PL stévie, například Das Gesunde Plus z DM
  • špetka soli a máslo na vymazání plechu

* Mouka z lepivé rýže je klíčovou ingrediencí. Je to jemná mouka ze sladké, lepivé rýže „Sticky Rice“. Lepivá rýže neobsahuje gluten (lepek), přesto lepí dostatečně na to, aby zajistila zformování bublinek těsta při pečení a tím zajistí opravdovou kompaktní texturu piškotového těsta. Dá se koupit např. v Praze v ulici V Celnici 4 v obchodě K Shop (shinfood.com). Její jedinou nevýhodou je trošku vyšší cena (800 g asi za 140 Kč).

** My jsme použili kukuřičnou mouku z Kauflandu, piškot potom hezky voní po kukuřici a Mexiku, komu by však toto aroma nevyhovalo, určitě by to šlo jen s moukou rýžovou, která je chuťově neutrální.

*** Lze dát i sojové mléko, sojovo-rýžové mléko, mandlové mléko nebo ovesné mléko. Při výběru rostlinného mléka je nutné číst složení a vyhnout se těm, které mají přidané jednoduché cukry (maltodextrin či dokonce třtinový cukr).

Postup:

(1) Z bílků a špetky soli vyšleháme tuhý sníh.

(2) Vyšleháme žloutky se stévií, sodou a kypřícím práškem.

piskot-bez-lepku-mleka-a-cukru-priprava-01
(3) postupně přidáváme mouku a mléko, tak, aby konzistence těsta byla hustší polotekutá.

piskot-bez-lepku-mleka-a-cukru-priprava-02

 

(3) Opatrně vmícháme ušlehaný sníh.

piskot-bez-lepku-mleka-a-cukru-priprava-03

(4) Vylejeme na vymaštěný a vysypaný plech (my jsme plech vymastit a vysypat zapomněli, ale protože byl teflonový, nic se nestalo).

piskot-bez-lepku-mleka-a-cukru-priprava-04

(5) Pečeme při 150 C cca 30 minut.

piskot-bez-lepku-mleka-a-cukru-04

TIP:

Postupem doby jsme přišli na to, že koláč chutná nejlépe překrytý pudingem, čerstvými jahodami a želatinou – samozřejmě pudingem z rostlinného mléka slazený stévií a želatinou rovněž přislazenou jen stévií. V této podobě se dá použít i jako narozeninový dort, ale o tom si můžete přečíst v pokračování tohoto článku.

[bar id=“408″]