V minulém díle jsme psali o zavlažovacím potrubí zakrytém hlínou, které jsme instalovali tak trochu experimentálně, jen na základě vyprávění kamaráda. Praktických zkušeností s touto revoluční metodou je jinde na internetu poskrovnu, a slíbili jsme, že se o ně podělíme, jakmile nějaké nebydeme. Tady jsou. První, co nás v právě proběhlé skleníkové pěstební sezóně udivilo, byl raketový růst rostlin. Rajčata, a zejména papriky rostly jak o závod, a tvořily nekonečné trsy květů. Ne na všechny květy se pak ale dostalo při opylení, takže nakonec úroda nesplnila zcela očekávání. Ale nepředbíhejme. Mezi hlavní výhody podzemního zavlažování lze zcela jistě uvést: rostliny netvoří kořínky pod povrchem, nýbrž do hloubky. Vzlínání vlhkosti je efektivnější, rostlina je mnohem silnější, a není choulostivá na sucho. Svrchní vrstva půdu byla prakticky celé léto zcela suchá (jako prach), přesto rostliny báječně prosperovaly. Hluboce uložené kořeny mají tu výhodu, že půda v 60-70 cm (kam až v …
