ZAVLAŽOVÁNÍ PODMÁČENÍM – ZALÉVÁME KOŘÍNKY

Podzemní, podpovrchové zavlažování

Na tento způsob zalévání mě přivedl kamarád, který mi vyprávěl o cestě do Izraele. Viděl tam údajně rozlehlé plantáže doslova bující zeleniny uprostřed pouště, přitom nikde žádná tryskající voda – vše bylo zavlažováno pod povrchem, voda byla dopravována přímo ke kořínkům.

Výhody takového způsobu zavlažování jsou údajně tyto:

  1. Na prvním místě úspora vody, a to hlavně tam, kde je jí nedostatek. Když zaléváme stříkáním, většina vody se v horkých dnech vypaří ještě předtím, než se stačí vsáknout. Anebo se vsákne do povrchové vrstvy půdy, a ta je tou, která nejdříve vysychá. Každý den tak opakujeme při stříkání koloběh zvlhčování povrchu a jeho následné vysychání, přitom ke kořenům se dostane jen nepatrná část použité vody.
  2. Když zaléváme klasickým způsobem skleník, odpařující se voda vytváří vysokou vlhkost vzduchu, která moc nesvědčí zelenině, zato výborně prospívá plísním a různým škůdcům, jako jsou svilušky, mšice, molice aj.
  3. Semínka plevelů potřebují k naklíčení vlhkost hlavně v povrchové vrstvě. Z hloubky 5 cm se na povrch prodere málokterý plevel, všechny klíčí v blízkosti povrchu, který je při klasickém zalévání nejvlhčí.

kvetinac-a-kvety-se-citi-jako-doma

V mém konkrétním případě se k výše uvedeným motivům přidal ještě jeden osobní, a to veliká lenost, díky které v minulých letech nebyl skleník zaléván pravidelně a na zelenině to bylo tu a tam znát.

Zdroje na internetu (nepočítám-li ty v hebrejštině) byly dost skoupé (nenašel jsem téměř žádné praktické rady) a proto jsem se rozhodl pro experiment.

Jako materiál jsem zvolil PPR trubku o průměru 20 mm, což je klasická plastová tvrdá trubka, ze které se dělají rozvody vody. Její instalace je extrémně jednoduchá, je k tomu zapotřebí jen svářečka plastových trubek, která se dá sehnat do 1.500,- Kč. Potrubí z PPR trubek je trvanlivé, zahrabané v půdě se nebude deformovat, a to ani v ohybech, které jsou z prefabrikovaných kolínek také z tvrdého plastu (jakákoli hadice by se v ohybu zalomila). PPR trubka odolá i nechtěnému zásahu rýčem při podzimním rytí, a příznivá je i cena – 20 Kč za metr.

Vzdálenost jednotlivých zavlažovacích trubek jsem si určil takovou, aby korespondovala s předpokládaným rozestupem rostlin, tj. 25 cm. Hloubku jsem nejprve odhadl na 7 cm, ale později jsem ji upravil na 10 cm (voda si prorážela cestu na povrch).

zavlazovani-podmacenim-ke-korinkum-instalace-01

Zbývalo vyřešit vývrty. Nejmenší vrták, jaký jsem doma měl, byl o průměru 1 mm. Rozhodl jsem se na každé straně trubky (proti sobě) udělat dírky ve vzdálenosti 10 cm. Při ploše jednoho vývrtu 0,785 mm2 a počtu 20 vývrtů na 1 běžný metr potrubí to vycházelo 15,7 mm2/bm, což na záhonku, který jsem měl v úmyslu zavlažovat, dělalo v souču něco kolem 150 mm2, což je 1,5 cm2. Plocha v cm2 je už o něco snáze představitelná: pro srovnání, PPR trubka o průměru 20 mm a tloušťce stěny 3,4 mm má průsvit o ploše 1,36 cm2. Znamenalo to, že součet mých průvrtů byl na samé hranici průtoku potrubím, takže kdyby bylo potrubí delší, už by nemusel dostačovat tlak na to, aby se „nasytily“ vodou všechny zavlažovací průvrty.

kvetinac-rustikalni-kvetinac

Řešením je buďto zvětšit rozestupy mezi průvrty, anebo přivést do systému vodu z více konců, tak, aby mezi jednotlivými přívody byla vzdálenost nejvýše 8 m. Naštěstí PPR systém obsahuje i T-kusy, díky nimž je to snadné.

zavlazovani-podmacenim-ke-korinkum-instalace-02

Průvrty jsem potom při vaření potrubí orientoval tak, aby směřovaly do stran, nikoli do hloubky. Vycházel jsem přitom z předpokladu, že rostliny budou sázeny vedle potrubí, nikoliv pod něj.

Na konec potrubí jsem navařil kus se závitem a do něj zašrouboval koncovku rychlospojky zakoupenou v obyčejném hobbymarketu. Ta slouží ke snadnému připojení zahradní hadice na systém podzemního zavlažování. Zbývalo zavlažovací systém přihrnout hlínou a udusat.

slider01

TIPY:

  • Před uzavřením systému je dobré potrubí propláchnout silným proudem vody, aby se vypláchly plastové hobliny, které uvízly při vrtání uvnitř a které by mohly ucpat průvrty.
  • Při napojení na vodovodní řad se ukázalo, že tlak v zavlažovacím systému je příliž velký a půda nestačila v hloubce vodu vstřebat. Před napojení hadice jsem proto ještě přidal kohout, kterým se průtok omezí tak, aby se voda stihla vsáknout.

O praktické zkušenosti s tím, zda se systém podpovrchového zavlažování osvědčil, se s Vámi podělím v tomto článku.

kvetinac-malovany

 

Comments 8

    1. Post
      Author
      La Lagartija

      Určitě jde o standardní rozprašovač vody – pokud vám nevadí, že se více jak polovina rozstříkané vody v parném dni vypaří. Myslím si ale, že podobné věci se v našem „hobbymarketu“ v okresním městečku prodávají za polovinu ceny.

  1. Martin

    Dobrý den,

    Váš systém podzemního zavlažování mne velice nadchl.
    Chci se prosím zeptat zda systém funguje na samospádový systém ohřáté vody z bečky?
    Nebo musím systém napojit na vodovodní řád.
    Pro mne to není problém, mám rozvod vody po zahradě, ale nevýhoda je studená voda.

    Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji krásný den

    Martin

    1. Post
      Author
      La Lagartija

      Dobrý den, Martine,
      samospádem jsem to nezkoušel a mám trochu pochybnost, jestli by to fungovalo. Přece jen dírky jsou poměrně malé, a pokud by uvnitř potrubí nebyl tlak vody, kdoví, možná by se začaly zanášet hlínou. Napojené na tlakové potrubí mi to ale funguje bezchybně už pátou sezónu.

  2. Martin

    Děkuji Vám za rychlou reakci.
    Zkusím tedy napojit trubky na tlakové potrubí.

  3. Martin

    Dobrý den,

    jsem již u konce s výrobou závlahy dle vašeho návodu. Jen se chci ještě zeptat, než trubky zahrnu hlínou, zda nemáte trubky omotané nějakou tkaninou?
    Nedochází k ucpávání trubek, pokud je máte přímo v zemině?
    Děkuji a přeji krásný den
    Martin

    1. La Lagartija

      Zatím nám to již několikátý rok funguje bez problémů, je to zřejmě tím, že tlak jde zevnitř trubky a tím zabraňuje tomu, aby se do otvůrků dostávala hlína. Je pravda, že přes zimu, kdy se nezavlažuje, tak tento „ochranný faktor“ vypadává, navíc na jaře dochází k manipulaci s hlínou okolo trubky při rytí, a tam také hrozí, že se otvory ucpou. Možná se to děje, ale zatím to na funkčnost zavlažování nemá vliv. Obalit trubky geotextilií vypadá jako dobrý nápad, ovšem nevím, co to bude dělat po několika letech. S tím, jak se hlína ve skleníku spotřebovává na růst květin, se trubky „propadávají“, a je potřeba vždy na jaře při rytí je o pár centimetrů vyzdvihnout. Dělám to tak, že je vyryji a svrchu přikryji čerstvou zeminou. Při rytí s trubkami manipuluji a tu a tam o některou vidlemi i zavadím. Proto si myslím, že případný obal z textilie nebude mít dlouhého trvání, ale nevylučuji, že se tím životnost celého systému o pár let prodlouží. Budeme rádi, když nám po pár letech napíšete své zkušenosti!

  4. Petr Eff.

    Dobrý den, měl jsem poprvé loni dvě větve trubek cca 10cm hluboko ve skleníku 3×4 s vyvýšenými záhony. K tomu stojatou nádobu 300l právě kvůli ohřívání vody. Funguje to samospádem. Letos při přípravě na sezónu jsem trubky vytáhl, protože jsem potřeboval překopat půdu, doplnit kompost a hnůj atd. Dírky jsem vyčistil hřebíkem, cca 1/3 jich schválně ještě ucpal, abych vyrovnal tlaky v obou větvích (bohužel nejsou úplně vodorovně). Původně jsem chtěl ještě nějakou automatizaci zalévání, ale loni se zjistilo, že to není potřeba. I v horku nebyl problém a stačilo pustit kohout jednou za 2 dny. Jedno zalévání odhadem 50 litrů. Díky suchému povrchu je odpařování minimální. Loňská zkušenost je výborná, těšíme se na letošní úrodu.

Napsat komentář: La Lagartija Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *